Obecně lze tvrdit, že evropská společnost je postavena na společenském liberalismu a individualismu, kdy nutit někoho, aby něco vykonával proti své vůli není tolerováno. Nutit tedy někoho, aby přizpůsobil svoje náboženství, hodnoty nebo například stravu někomu jinému je považováno za nesvobodné. Naše civilizace je ale také postavena na druhém principu – humanismu, kdy zabíjet nebo ubližovat ostatním z malicherných důvodů je považováno za morálně neobhajitelné a také není tolerováno. V tuto chvíli se ale dostáváme do rozporu, kdy na diskutovaný trest smrti za odpadlictví od víry můžeme aplikovat jak první, tak druhý princip, a vyjdou nám z toho dva velmi odlišné soudy.
Lze tedy říct, že je nesvobodné nutit fundamentální odnož muslimů k tomu, aby se vzdávali svých hodnot (náboženství, loajalita) a přijímali hodnoty evropské (tolerance, svoboda vyznání), protože hodnoty jsou relativní a nikdo nemá právo je hierarchicky řadit a nadřazovat jeden soubor hodnot jinému. Můžeme ale také tvrdit, že zabíjet jiné bytosti například kvůli tomu, že se mi nelíbí jejich náboženské pohledy, je špatně a trest smrti pro těhotnou křesťanku za neloajalitu k islámu je odsouzeníhodný. V tomto případě je evidentní, že jasně vítězí jak u Halíka, tak u většiny společnosti, princip druhý, tedy ten humanistický.
Zajímavé ale je, že právě tato většinová společnost používá humanistický princip velmi selektivně a vlastně by se dalo říct, že měří dvojím metrem. Když si totiž dáme na talíř maso z mrtvého zvířete, tak morální stanovisko neubližovat a nezabíjet je najednou podřízeno principu svobodné volby. Nikdo nikomu nemá právo nutit něco jíst či nejíst právě kvůli prvnímu principu – liberalismu a toleranci. Málokdo ale tvrdí, že fundamentalisté mají právo popravovat jiné kvůli jejich náboženskému vyznání a my jim nesmíme nutit naše hodnoty. Proč je tedy v pořádku v jednom případě násilí odsuzovat a ve druhém argumentovat svobodnou volbou?
Nikdy bych nedokázala obhajovat násilí, proto to nedělám v žádném, ani v tomto případě. Vybereme-li si však tento princip, kdy tvrdíme, že v naši společnosti si vážíme svobody vyznání a netolerujeme násilí na jiných, i kdyby to bylo na úkor toho, že nesvobodně nutíme ostatní, aby nám přizpůsobili svoje hodnoty, tak bychom v tom měli být alespoň konzistentní a nedělat, že násilí kvůli stejně směšnému důvodů, totiž chuti, je v pořádku. Násilí je násilí, bolest je bolest a strach je strach, je to stejné u všech žijících bytostí, lidí i zvířat, a legitimizovat a racionalizovat jeden druh utrpení je jednoduše zrůdné. Proč je tedy v pořádku, když jednou říkáme, že by se měli jiní našemu humanismu přizpůsobit, ale vzápětí tvrdíme, že přizpůsobovat naši stravu těmto humanistickým principům je v rozporu se svobodnou volbou?